DUŠNOST

• dyspnoe = SUBJ. pocit dušnosti, namáhavého ztíženého dýchání, nedostatku vzduchu (u dospělých a větších dětí
• malé dětí subjektivní dušnost nevyjádří, dušnost u nich hodnotíme na základě OBJEKTIVNÍCH známek (retrakce, alární souhyb, aktivní výdech, prodloužené inspirium/exspirium,zvuky - grunting, pískoty atd.)

1. změna DF

   • tachypnoe → N > 60, 2m > 50, 1rok > 40, 6let > 30, 9let > 20
   • bradypnoe → N pod 40, 2m pod 30, 1 rok pod 30, 6 let pod 22, 9 let pod 18
   • u novorozenců zvýšení minutové ventilace možné hlavně zvýšením DF (vodorovné postavení žeber, horizontální napojení bránice, nelze významně zvýšit dechový objem - více inspirační postavení)

2. změna dechového objemu

   • Hyperpnoe = zvýšení dechové objemu - nastává např. fyziolog. u zátěže, patol. u sepse, specifický nález u těžké acidózy - v tomto případě označovaný jako Kussmaulovo dýchání (diabetická ketoacidóza, intoxikace, urémie, renální tubulární acidóza), kdy se Kussmaulovo dýchání objevuje v pokročilém stádiu a představuje hluboké usilovné nádechy a výdechy (někdy až charakteru gaspingu) při normální DF x při mírné acidóze spíše vidíme tachypnoi se zvýšenou DF a mělkých dechovým vzorem, což není typické Kussmaulovo dýchání
   • Hypopnoe = snížení dechového objemu - např. u těžké restriktivní plicní choroby, kdy je plíce velmi tuhá a osoba dýchá mělce, podobně u těžké obstrukce DC spojené s významným emfyzemém, kdy pacient není schopen plně vydechnout a dýchá povrchově v inspiračním soudkovitém postavení hrudníku

3. alární souhyb → rozšiřování nosních křídel při nádechu, aby se snížil odpor v horních DC

4. zatahování jugulární jamky, supra a infraklavik. jamek, mezižebří, epigastria =zapojení pomocných svalů, zvýšená dechová práce

   • u menších dětí i úponu bránice (více poddajný hrudník, tužší plíce)

5. ortopnoická poloha → sedí vzpřímeně, ruce má opřené o podložku, a tím efektivněji zapojuje pomocné dýchací svaly (př. čichací pozice - nápadně klidný sed s mírně předsunotou hlavou)

6. stridor

   • distanční poslechový fenomén způsoben zúžením DC
   • vrozený x získaný
   • Nejčastěji inspirační (HCD - zúžení nad tracheou) x smíšený (zúžení uprostřed trachey) x vzácně exspirační (cizí těleso v hlavním bronchu)

7. Pískoty

   obvykle exspirační při obstrukci v dolních dýchacích cestách

8. cyanóza → již alarmující příznak, vzestup hemoglobinu nad 50g/l, saturace obvykle již hluboce pod 90%, ale závisí, zda mí daný člověk anémii (pozdější manifestace cyanózy) či polyglobulii (může být cyanóza i při hraniční saturaci - novorozenec s velmi vysokým hemoglobinem)

9. grunting → distanční poslechový fenomén způsoben reflexním uzávěrem hlasové štěrbiny při výdechu ve snaze zabránit předčasnému kolapsu alveolů (udržení jejich objemu na konci výdechu, “princip PEEPu - pozitivní endexspirační tlak) - zvýšení funkční rezid. kapacity plic, typicky u kojenců, časté u RDS při nedostatku surfaktantu, kde je vyšší riziko kolapsu alveolů, ale může provázet i jiné velmi těžké stavy - závažná pneumonie, závažná sepse atd.

INSPIRAČNÍ DUŠNOST

INSPIRAČNÍ DUŠNOST provází obstrukci EXTRATORAKÁLNÍCH DC, tzn. horních DC, tedy DC, které jsou nad horní hrudní aperturou, před vstupem do hrudníku, tedy anatomicky DC od cca poloviny trachey výše - tzn. nos, dutina ústní, larynx, subglotický prostor, horní třetina trachey

• u větších dětí - pocit obtížného nádechu
• u malých objektivizovat známky inspirační dušnosti - usilovný prodloužený nádech
  • stridor je inspirační → hrubší, chraptivý zvuk v průběhu nádechu
  • častý alární souhyb, zatahování

Příčiny

• Prox. aspirace cizího tělesa - pouze pokud uvízne vysoko, tedy mezi hlasovými vazy či v subglot. prostoru
• záněty HCD - akutní laryngitida, epiglotitida, peritonzilární absces a flegmóza
• Retrofaryngeální absces